Stručné shrnutí: Spolek PilsFree označoval pravidelné platby členů za členské příspěvky osvobozené od daně z příjmů. Soud potvrdil, že podle skutečného obsahu šlo o úplatu za internetové připojení: členové vystupovali fakticky jako zákazníci a spolek jako běžný poskytovatel služby. Příjmy proto osvobození nepodléhaly a doměření daně za roky 2016 až 2018 obstálo.
O co šlo: Žalobce namítal, že poskytování internetu členům může být hlavní spolkovou činností, i když podobnou službu nabízejí podnikatelé. Zdůrazňoval, že zisk nerozděluje a že jeho členové mají i další spolkové výhody. Finanční správa naproti tomu dovodila, že příspěvek 300 Kč měsíčně byl přímou protihodnotou za připojení k internetu.
Krajský soud převzal závěry NSS z předchozích skutkově shodných sporů téhož spolku. Rozhodný není formální název platby ani právní forma příjemce, ale skutečný obsah vztahu podle § 8 odst. 3 daňového řádu. Správce daně prokázal dissimulaci spolkové činnosti souhrnem důkazů: motivací členů bylo připojení, jejich účast na spolkovém životě byla mizivá, prezentace spolku směřovala hlavně k nabídce internetu a budování sítě zajišťovaly placené osoby. [20] [21] [23]
Soud považoval za podstatné, že se členských schůzí účastnilo jen 0,25 % členů v roce 2017 a 0,2 % v roce 2018. Členové se na deklarovaných cílech prakticky nepodíleli; jejich „spolková aktivita“ měla převážně podobu pasivního odběru služby. [23]
Vedlejší spolkové výhody, nerozdělování zisku ani jeho investování do infrastruktury výsledek nemění. Soustavné úplatné poskytování služby na stejném trhu a obdobným způsobem jako podnikatelé představovalo hlavní ekonomickou aktivitu, nikoli vedlejší činnost sloužící neziskovému účelu. Předchozí kontrola bez nálezu za rok 2008 rovněž nezaložila legitimní očekávání pro jiná zdaňovací období. [24]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad: Rozsudek není novým judikaturním průlomem; navazuje na již vyslovené závěry NSS a Ústavního soudu v týchž či obdobných věcech. Prakticky však názorně ukazuje, že spolek nemůže daňové osvobození založit jen stanovami, označením platby nebo reinvestováním přebytku. Organizace, které poskytují členům pravidelně placenou službu, by měly doložit skutečný neziskový a zájmový účel, reálnou členskou participaci a to, že úplatná činnost je vůči tomuto účelu pouze podpůrná. Jinak hrozí posouzení plateb jako zdanitelných příjmů.
Zajímavost / podnětná myšlenka: Soud neposuzoval abstraktně, zda spolek vůbec smí zajišťovat internet. Rozhodující bylo, zda v konkrétním ekonomickém modelu skutečně uskutečňoval společný zájem členů, nebo jen pod spolkovým označením prodával internetové připojení.
Tvrzení soudu:
Formální označení platby jako členského příspěvku nebrání jejímu posouzení jako úplaty za službu, prokáže-li správce daně skutečný obsah vztahu. [21]
Skutečnou povahu činnosti lze prokázat komplexně, mimo jiné motivací členů, jejich faktickou participací, veřejnou prezentací a srovnáním s tržním modelem služby. [21] [23]
Úplatná činnost spolku může být jen prostředkem k hlavnímu neziskovému či zájmovému účelu; nemůže být tímto hlavním účelem sama. [24]
Nerozdělování přebytku a jeho investování do rozvoje infrastruktury samo o sobě neodlišuje spolek od komerčního poskytovatele. [24]
Kontrola bez nálezu v minulém zdaňovacím období bez dalšího nezakládá legitimní očekávání stejného posouzení v budoucnu. [24]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
