Stručné shrnutí: Společnost neprokázala, že dva tiskařské stroje byly v rámci deklarovaného dodání skutečně přepraveny z Česka do Bulharska. Pro osvobození dodání do jiného členského státu od DPH nestačilo, že se stroje později našly v Rumunsku ani že odběratel deklaroval a odvedl DPH v Bulharsku. Městský soud proto potvrdil doměření české DPH a penále.
O co šlo: Žalobkyně uplatnila osvobození podle § 64 zákona o DPH při prodeji strojů bulharské společnosti. Tvrdila, že přes absenci přepravních dokladů přepravu prokazují účetní podklady, nakládka, informace bulharské daňové správy a zjištění rumunského státního zastupitelství o umístění strojů v Rumunsku. Namítala též nedostatečné mezinárodní dožádání a neprovedení výslechu osoby, která měla okolnosti obchodu vysvětlit.
Soud zdůraznil, že osvobození vyžaduje skutečné odeslání nebo přepravu zboží z tuzemska do jiného členského státu v souvislosti s posuzovanou transakcí; zboží musí v důsledku této přepravy fyzicky opustit stát dodání. Formálně správné doklady samy nestačí, vzniknou-li důvodné pochybnosti o reálném průběhu obchodu. [17–18, 33]
Podmínky čl. 45a prováděcího nařízení představují vyvratitelnou domněnku přepravy. Jejich nesplnění osvobození samo nevylučuje, avšak dodavatel pak musí přepravu prokázat jinými věrohodnými důkazy. [20] Zde chyběly přepravní doklady, smlouvy i doklady o úhradě přepravy. Předávací protokoly si odporovaly, neuváděly místo předání a vozidla označená za přepravní nebyla identifikována v systému EUCARIS. Kupní cena byla uhrazena jen minimálně a časová osa byla nevěrohodná: nakládka předcházela smlouvě, zatímco předávací protokoly byly sepsány až 15 měsíců poté. [28–32, 37]
Samotný pozdější výskyt strojů v Rumunsku ani odvod DPH v Bulharsku neprokazují, kdy, kým a v návaznosti na jaký obchod byly stroje z Česka vyvezeny. Neprokazují tedy přepravu právě v rámci deklarovaného dodání do Bulharska. [35–36, 50–52] Soud také nepovažoval za vadu řízení, že bulharská správa poskytla místo výslechu pouze písemné vyjádření; české orgány jí nemohou formu provedení dožádání uložit. Navržený svědek navíc nebyl řádně konkretizován tím, co měl dokazovat. [38–39]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad: Jde o praktické potvrzení standardu důkazní stopy u intrakomunitárních dodávek, zvláště u hodnotného a snadno identifikovatelného zboží. Dodavatel by měl průběžně zajistit zejména přepravní dokumentaci, identifikaci dopravce a vozidel, potvrzení odběratele s náležitostmi čl. 45a a doklady o úhradě. Pokud přímý přepravní důkaz chybí, musí nepřímé důkazy vytvářet souvislý, časově i věcně konzistentní obraz obchodu; pozdější lokalizace zboží v jiném státě EU jej nenahradí.
Zajímavost / podnětná myšlenka: Soud výslovně oddělil důkaz o tom, že stroje byly někdy mimo Česko, od důkazu, že tam byly dopraveny právě na základě tvrzeného osvobozeného dodání. Rozhodující není konečný výskyt zboží, ale prokazatelný průběh konkrétní transakce.
Tvrzení soudu:
• Nesplnění podmínek domněnky podle čl. 45a nebrání dokazování jinými prostředky, avšak dodavatel ztrácí výhodu této domněnky. [20]
• Odvod DPH odběratelem v jiném členském státě sám o sobě neprokazuje podmínku přepravy pro české osvobození. [35–36]
• Nepřímé důkazy musí prokazovat nejen pohyb zboží, ale také jeho časovou a věcnou souvislost s deklarovaným dodáním. [35]
• Daňový subjekt nemůže navrhnout výslech třetí osoby jen proto, aby správce daně teprve zjišťoval neznámé okolnosti plnění; musí uvést, co má svědek potvrdit. [39]
• Český správce daně neodpovídá za to, že zahraniční daňová správa v rámci mezinárodního dožádání nezvolí požadovanou formu důkazu. [38]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
