Stručné shrnutí
Zaměstnavatel nepodal vyúčtování daně ze závislé činnosti ani nereagoval na výzvy správce daně. Daň proto byla stanovena podle pomůcek z údajů Pražské správy sociálního zabezpečení. Pozdější dodatečné vyúčtování na nižší daň, doložené mimo jiné prohlášeními poplatníků, bylo nepřípustné podle § 141 odst. 3 daňového řádu. Soud potvrdil, že tímto podáním nelze napravovat vady ani zpochybňovat původní stanovení daně podle pomůcek.
O co šlo
Žalobkyně nepodala vyúčtování za rok 2022 a přes opakované výzvy neposkytla součinnost. Správce daně proto stanovil daň podle pomůcek ve výši 1 043 610 Kč, přičemž nezohlednil slevy na dani, protože neměl k dispozici prohlášení zaměstnanců. Žalobkyně následně podala dodatečné vyúčtování s nižší daní a uvedená prohlášení doplnila. Správce daně řízení zastavil jako nepřípustné a odvolací orgán jeho postup potvrdil.
Soud odmítl námitku, že údaje získané od správy sociálního zabezpečení nemohly být pomůckami. Pomůcky mají demonstrativní výčet; mohou jimi být i zákonně získané údaje jiného orgánu veřejné moci. Jestliže daňový subjekt svou nesoučinností znemožní stanovení daně dokazováním, může správce daně z dostupných podkladů stanovit daň podle pomůcek. V projednávané věci tak postupoval při použití údajů o vyměřovacích základech a počtu zaměstnanců [32].
Pro aplikaci § 141 odst. 3 daňového řádu byly rozhodné jen dvě okolnosti: poslední známá daň byla stanovena podle pomůcek a dodatečné vyúčtování tvrdilo nižší daň. Za tohoto stavu je dodatečné vyúčtování na nižší daň ze zákona nepřípustné; správce daně neposuzuje nově předložené důkazy ani správnost původního vyměření [34]. Výhrady k pomůckám a k nezohlednění slev měly být uplatněny v řádném opravném prostředku proti platebnímu výměru, nikoli v řízení o zastavení dodatečného vyúčtování [27–28].
Odvolací rozhodnutí nebylo nepřezkoumatelné jen proto, že v jeho úvodu byl prvostupňový akt nepřesně slovně popsán. Z data, čísla jednacího, obsahu spisu i celého odůvodnění bylo jasné, že předmětem přezkumu bylo zastavení řízení o dodatečném vyúčtování; šlo tedy o odstranitelnou zjevnou nesprávnost [22–24].
Praktický dopad
Zaměstnavatel musí reagovat již na výzvu k podání vyúčtování a včas doložit podklady k uplatněným slevám. Po stanovení daně podle pomůcek nelze nižší daň prosadit pouhým dodatečným vyúčtováním, byť by později předložené listiny svědčily o skutečné nižší povinnosti. Proti samotnému platebnímu výměru je proto nutné řádně a včas využít odvolání; jeho vady je třeba na výzvu odstranit [28].
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí názorně odděluje dvě procesní otázky: zákonnost původního stanovení daně podle pomůcek a přípustnost pozdějšího dodatečného vyúčtování. Druhé řízení neslouží jako náhradní opravný prostředek proti prvnímu rozhodnutí.
Tvrzení soudu
Údaje získané od jiného orgánu veřejné moci mohou být pomůckami, i když původně vycházejí ze sdělení samotného daňového subjektu [32].
Dodatečné vyúčtování na nižší daň je při poslední známé dani stanovené podle pomůcek nepřípustné přímo ze zákona [33–34].
V řízení o přípustnosti dodatečného vyúčtování se nepřezkoumává správnost pomůcek ani zákonnost dřívějšího platebního výměru [27–28, 34].
Nesprávný slovní popis rozhodnutí v odvolacím aktu nezakládá nepřezkoumatelnost, lze-li jeho skutečný předmět bezpečně zjistit z rozhodnutí jako celku a ze spisu [22–24].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
