NSS potvrdil, že ani uvnitř holdingu nestačí pro uznání nákladů pouze faktury a obecná tvrzení o „manažerských službách“ – firma musí být schopna konkrétně doložit, co bylo skutečně poskytnuto, kdo to dělal a v jakém rozsahu.
Společnosti CK Hungariatour správce daně neuznal náklady za manažerské služby fakturované mateřskou společností. Firma tvrdila, že služby v holdingu fungují přirozeně a není realistické očekávat detailní dokumentaci každé činnosti. Finanční správa však požadovala konkrétní důkazy o faktickém poskytování služeb, zejména když šlo o milionové částky.
Spor se nakonec soustředil hlavně na otázku důkazního břemene:
- co musí prokázat správce daně,
- a co musí doložit daňový subjekt.
Právní otázka
Stačí správci daně pouze formulovat konkrétní pochybnosti o realitě plnění, nebo musí aktivně dokazovat, že služby poskytnuty nebyly? A mění něco na důkazním standardu skutečnost, že služby probíhaly uvnitř holdingu?
Co soud řekl
NSS potvrdil standardní judikaturu: správce daně nemusí dokazovat „co se skutečně stalo“, ale musí konkrétně popsat, proč považuje předložené doklady za nevěrohodné nebo neprůkazné ([18], [26], [27]).
Důležitý je ale procesní detail: samotná výzva správce daně podle NSS ještě neobsahovala dostatečně konkrétní pochybnosti ([20], [21]). Ty byly formulovány až ve výsledku kontrolního zjištění a ve zprávě o daňové kontrole ([23], [24]). To však nevadilo, protože daňový subjekt měl stále možnost reagovat.
Soud zdůraznil několik okolností:
- šlo o milionové částky,
- neexistovala dokumentace k odpracovaným hodinám,
- firma neuměla konkrétně vysvětlit obsah služeb,
- odpovědi byly obecné a odkazovaly na mateřskou společnost ([23], [24], [29]).
NSS výslovně odmítl argument, že holdingové vztahy snižují důkazní standard. Naopak uvedl, že mezi propojenými osobami lze očekávat spíše lepší dostupnost důkazů ([29]).
Soud zároveň připomněl, že samotné účetní doklady neprokazují faktické uskutečnění plnění ([29], [30]).
Rozsudek není převratný v právní teorii, ale je velmi praktický. Potvrzuje dlouhodobě přísný přístup NSS k tzv. manažerským, poradenským či administrativním službám uvnitř skupin firem.
Zajímavý je hlavně v jedné věci: NSS poměrně otevřeně připustil, že původní výzva správce daně byla slabá a konkrétní pochybnosti vznikly až později ([20]–[24]). Přesto to nepovažoval za problém, protože daňový subjekt dostal možnost reagovat i následně.
To posiluje materiální pohled NSS: rozhodující není formalismus výzvy, ale to, zda měl poplatník reálnou možnost pochybnosti vyvrátit.
Pro holdingy a skupiny propojených osob je rozsudek varováním, že:
- „group services“ bez dokumentace jsou daňově rizikové,
- obecné popisy typu „strategické řízení“, „manažerská podpora“ nebo „administrativní servis“ nestačí,
- je potřeba evidovat konkrétní činnosti, osoby, rozsah práce a ideálně i výstupy.
Rozhodnutí zároveň potvrzuje, že správce daně nemusí mít „protidůkaz“, že služby neproběhly. Stačí, když přesvědčivě vysvětlí, proč předloženým podkladům nevěří.
NSS v podstatě říká: pokud si firmy ve skupině fakturují milionové částky, ale nikdo neumí popsat, co přesně bylo dodáno a jak vznikla cena, nejde o problém formalismu správce daně, ale o problém důkazní nouze samotného poplatníka.
Silná je i pasáž, kde soud odmítl argument „někdo přece účetnictví vést musel“ ([31]). Pokud daň zůstává stanovena dokazováním, nelze uznat ani „očividně existující“ náklad bez jeho prokázání.
NSS: Holdingové služby bez důkazů nestačí
NSS: Manažerské služby v holdingu musí být konkrétně prokazatelné
Faktury mezi firmami v holdingu nestačí. NSS potvrdil, že manažerské služby musí být konkrétně doložené a prokazatelné.
