Osmý senát NSS předložil rozšířenému senátu zásadní procesní otázku, zda předvolání k jednání musí být vždy doručeno i zastoupenému účastníkovi, nebo zda postačí doručení jeho advokátovi.
Formálně spor vznikl v řízení o žalobě proti zajišťovacímu příkazu na DPH, ale skutečné těžiště usnesení neleží v daňovém právu. Jde o obecnou procesní otázku správního soudnictví: zda doručení předvolání jen zástupci je vadou řízení. Osmý senát identifikoval rozpor v dosavadní judikatuře NSS i posun v judikatuře Ústavního soudu a věc postoupil rozšířenému senátu podle § 17 s. ř. s. (odst. [4], [14], [25]).
Právní otázka
Vyžaduje § 42 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny vždy samostatné předvolání zastoupeného účastníka k jednání, nebo je osobní obeslání nutné jen tehdy, má-li účastník vykonat nezastupitelný úkon?
Co soud řekl
Nejde ještě o meritorní vyřešení, ale o velmi významné předkládací usnesení. Senát přesvědčivě popsal dvě rozporné judikaturní linie:
- První linie považuje samostatné obeslání účastníka za nutné a jeho absenci za vadu řízení (odst. [8]–[10]).
- Druhá linie vychází z toho, že při zastoupení se doručuje jen zástupci, ledaže má účastník něco osobně vykonat (odst. [11]–[13]).
Předkládající senát se výslovně přiklání ke druhému pojetí (odst. [20]–[24]): samotná přítomnost u jednání není bez dalšího „nezastupitelný úkon“ a advokátní zastoupení má zajišťovat i informování klienta.
Mimořádně důležité. Ne kvůli zajišťovacím příkazům, ale kvůli potenciálním dopadům na tisíce správních sporů. Pokud by rozšířený senát potvrdil první linii, mohlo by to otevřít námitky vad řízení v řadě starších věcí. Pokud potvrdí druhou, posílí formální význam zastoupení a procesní ekonomii.
Pro advokáty: usnesení akcentuje odpovědnost zástupce za informování klienta o jednání.
Pro soudy: může sjednotit dosud nejednotnou doručovací praxi.
Pro daňové spory: otázka může dopadat na každé ústní jednání ve správním soudnictví, včetně sporů o zajišťovací příkazy.
Nejzajímavější je otevřeně přiznaný odklon od starších nálezů Ústavního soudu. Senát přesně ukazuje, že nejde o změnu zákona, ale o proměnu ústavněprávního výkladu (odst. [19]). To je metodologicky cenné a ne zcela běžné.
Rozšířený senát NSS má rozhodnout, zda musí být k jednání předvolán i zastoupený účastník, nebo stačí doručení jeho advokátovi.
