Stručné shrnutí
Agentuře práce byla po pravomocném postihu za umožnění nelegální práce čtyř ukrajinských pracovníků odňata dvě povolení ke zprostředkování zaměstnání. Městský soud potvrdil, že podle § 63 odst. 2 písm. c) bodu 2 zákona o zaměstnanosti jde po novele účinné od 1. 1. 2024 o obligatorní následek; správní orgány proto nemají prostor znovu vážit přiměřenost odnětí. Odnětí dopadlo i na později vydané navazující povolení.
O co šlo
Žalobce namítal, že odnětí všech povolení je nepřiměřeným až likvidačním zásahem. Zdůrazňoval, že pracovníci měli legální pobyt, byly za ně odváděny daně a pojistné, problém spočíval v rozporu místa práce s vydanými povoleními a vznikl za pandemie covidu-19. Dovolával se též pozdějšího usnadnění přístupu ukrajinských občanů s dočasnou ochranou na trh práce a zásady příznivější právní úpravy. Za nepřípustné považoval zejména odnětí povolení vydaného až po spáchání přestupku. [4–12]
Soud vyšel z toho, že nová úprava řadí umožnění nelegální práce mezi důvody, pro něž ministerstvo povolení odejme, nikoli pouze může odejmout. Proporcionalitu proto podle soudu vyhodnotil již zákonodárce; individuální správní uvážení není podmínkou odnětí. Správní orgány navíc zohlednily délku jednání, čtyři zranitelné cizince, souběh s porušením oznamovací povinnosti i dřívější obdobný přestupek žalobce. [29–35]
Pravomocné přestupkové rozhodnutí se stalo závazným pro správní orgány až 29. 7. 2024. V té době žalobce disponoval oběma povoleními; soud označil druhé za časově a věcně navazující opakované povolení. Jeho odnětí proto nepovažoval za retroaktivní ani za nepřípustně extenzivní výklad zákona. [38–42]
Změny režimu dočasné ochrany ukrajinských občanů neměnily skutkovou podstatu nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti. Nebylo tedy možné použít zásadu lex mitior. Odnětí povolení soud rovněž považoval za dohledové opatření, nikoli za sankci trestní povahy. [45–49]
Praktický dopad
Agentura práce nemůže spoléhat na to, že později získané nebo navazující oprávnění zůstane zachováno, pokud se následně pravomocně potvrdí důvod pro obligatorní odnětí povolení. Umožnění práce cizince v rozporu s pracovním oprávněním je třeba předcházet průběžnou kontrolou nejen pobytového statusu, ale i souladu konkrétního uživatele, místa a podmínek výkonu práce s příslušným povolením. Řádné odvody, ubytování pracovníků ani jinak legální pobyt samy o sobě tento následek neodvrátí. [36, 45–46]
Zajímavost
Rozhodnutí názorně ukazuje tvrdý dopad novely účinné od roku 2024: tam, kde zákon stanoví obligatorní odnětí, nelze úspěšně stavět obranu primárně na proporcionalitě následku. Věc však není pravomocně uzavřena; podle poskytnutých údajů byla podána kasační stížnost.
Tvrzení soudu
• U obligatorního důvodu odnětí povolení podle § 63 odst. 2 písm. c) bodu 2 zákona o zaměstnanosti správní orgán nemá prostor rozhodovat, zda povolení odejme. [29–35]
• Pravomocné rozhodnutí o přestupku je pro správní orgány závazné až od nabytí právní moci; rozhodné je proto, jaká oprávnění držitel má v tomto okamžiku. [39]
• Navazující opakované povolení může sdílet osud původního povolení, jestliže je s ním časově a věcně propojeno. [39–42]
• Pozdější usnadnění zaměstnávání ukrajinských občanů nezakládá příznivější úpravu, pokud se nezměnila právní definice posuzované nelegální práce. [45]
• Odnětí povolení ke zprostředkování zaměstnání soud v této věci kvalifikoval jako dohledové opatření, na něž nedopadají zásady správního trestání. [49]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála