Pokud pracovníci fakticky vykonávají závislou práci pod vedením a kontrolou firmy, neobstojí obrana založená na smlouvách o dílo či nájemních smlouvách – rozhodující je skutečný obsah vztahu, nikoliv jeho formální označení.
Společnost ARGOM s.r.o. dostala pokutu 1,6 milionu Kč za umožnění výkonu nelegální práce 19 vietnamským pracovníkům (§ 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti). Formálně s nimi měla uzavřené smlouvy o dílo a současně jim pronajímala části výrobních prostor. Ve skutečnosti však tito pracovníci vykonávali běžné montážní práce ve výrobě elektroniky v provozu společnosti Connectronics, kam je koordinoval a řídil zástupce žalobkyně (odst. [24], [25]).
Společnost tvrdila, že šlo o samostatné zhotovitele, nikoliv zaměstnance.
Právní otázka
Lze za výkon závislé práce považovat činnost osob, které formálně pracují na základě smluv o dílo, pokud faktické fungování vztahu odpovídá zaměstnání?
A které znaky musí správní orgány prokázat, aby šlo o nelegální práci?
Co soud řekl
NSS potvrdil, že při posuzování nelegální práce je rozhodující skutečný obsah vztahu, nikoliv jeho smluvní forma (odst. [26], [27]).
Soud zopakoval svou ustálenou judikaturu, podle níž musí být prokázány všechny podstatné znaky závislé práce: osobní a soustavný výkon práce, práce jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a ve vztahu podřízenosti (odst. [23]).
Zároveň zdůraznil důležitý závěr: výkon práce „v pracovní době“ a „na náklady zaměstnavatele“ nejsou samostatné znaky závislé práce, ale pouze podmínky jejího výkonu podle § 2 odst. 2 zákoníku práce (odst. [19], [23]).
Za rozhodující považoval NSS zejména to, že pracovníci:
- osobně vykonávali běžné výrobní činnosti,
- neměli reálnou možnost zastoupení,
- pracovali podle pokynů koordinátora,
- podléhali režimu pracoviště společnosti Connectronics,
- vykonávali činnost v rámci podnikání žalobkyně a v jejím zájmu (odst. [25]).
Uzavřené smlouvy o dílo a nájemní smlouvy označil soud za účelovou konstrukci zastírající skutečný pracovněprávní vztah (odst. [26], [27]).
Rozsudek nepřináší převratně nový právní názor, ale velmi přehledně shrnuje aktuální judikaturu k tzv. švarcsystému a nelegální práci.
Prakticky cenné je zejména výslovné připomenutí, že ne všechny skutečnosti uvedené v § 2 zákoníku práce představují samostatné znaky závislé práce. NSS zde znovu odděluje vlastní znaky závislé práce od podmínek jejího výkonu (odst. [19], [23]).
Pro zaměstnavatele je rozsudek dalším varováním, že správní orgány a soudy budou hodnotit faktické fungování vztahu, nikoliv text smluv.
Nepomůže ani formálně bezvadná smlouva o dílo, pokud:
- pracovník vykonává běžnou činnost firmy,
- pracuje osobně,
- podléhá pokynům,
- je začleněn do organizační struktury podniku.
Pro inspekci práce je rozhodnutí potvrzením, že lze postihovat i sofistikovanější modely zastřeného zaměstnávání využívající kombinaci smluv o dílo a nájmu prostor.
Soud výslovně uvedl, že platnost smluv nebyla zpochybněna. Spor se tedy netočil kolem toho, zda smlouvy existovaly nebo byly platné, ale kolem otázky, zda popisovaly skutečný stav. To je důležitá připomínka: i platná občanskoprávní smlouva může ve veřejnoprávním posouzení skrývat pracovněprávní vztah (odst. [26], [27]).
Smlouva o dílo neochrání před pokutou za nelegální práci
NSS: Rozhoduje skutečný obsah vztahu, ne smlouva o dílo
NSS potvrdil pokutu za nelegální práci. Formální smlouvy o dílo neobstojí, pokud pracovníci fakticky vykonávají závislou práci.