Stručné shrnutí: Plátkyně vystavila doklady na fiktivní plnění a následně se dobropisy pokusila opravit DPH podle § 43 zákona o DPH. NSS potvrdil, že samotné vystavení a doručení opravných dokladů nestačí. Vystavitel musí prokázat dobrou víru, anebo včasné úplné odstranění nebezpečí ztráty daňových příjmů; břemeno tvrzení a důkazní leží zásadně na něm.
O co šlo:
Žalobkyně uznala, že jejím jménem byly vystaveny doklady na plnění, která se neuskutečnila. Příjemci z nich uplatnili odpočty DPH. Žalobkyně po zjištění situace vystavila opravné daňové doklady, doložila jejich doručení a podala dodatečná přiznání. Tvrdila, že správce daně měl sám prověřit, zda odběratelé odpočty opravili.
NSS vyšel ze své předchozí rozhodovací činnosti v téže věci. Daň uvedená na dokladu se odvádí i tehdy, jestliže deklarované plnění není předmětem DPH; jde o zajištění proti neoprávněnému odpočtu příjemcem dokladu. Oprava je možná i u fiktivního plnění, ale vedle formálních náležitostí § 43 zákona o DPH vyžaduje dobrou víru vystavitele nebo jeho včasný zásah, který zcela odstraní riziko ztráty daňových příjmů. [49–51]
Žalobkyně dobrou víru neprokázala a v daňovém řízení nenavrhla ani důkazy k tomu, že riziko ztráty bylo odstraněno. Nemohla proto přenést svou důkazní aktivitu na správce daně požadavkem, aby z úřední povinnosti kontroloval odběratele. Pokud by navrhla konkrétní důkaz, jehož opatření vyžaduje součinnost správce daně, správce daně by součinný být musel. Takový návrh však neučinila. [52–54]
NSS rovněž zdůraznil, že § 74 odst. 4 zákona o DPH se týká opravy základu daně podle § 42, nikoli opravy výše daně podle § 43. [27] Městský soud sice měl žalobkyni zaslat vyjádření žalovaného předložené v dalším soudním řízení, pochybení však nemělo vliv na výsledek: navržený důkaz soud neprováděl jako nadbytečný. [60–62]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad:
Plátce, který opravuje DPH z chybně či fiktivně vystavených dokladů, nemá spoléhat jen na dobropis, doručenku a následné kontrolní hlášení. Musí již v daňovém řízení konkrétně tvrdit a navrhovat důkazy o tom, že příjemce odpočet neuplatnil, opravil jej nebo že riziko pro veřejné příjmy jinak zaniklo. Nemá-li plátce přístup k potřebným údajům třetích osob, má navrhnout konkrétní důkaz a požádat o součinnost správce daně. Důkazní pasivitu nelze napravovat až v žalobě nebo kasační stížnosti. [53, 54, 62]
Zajímavost / podnětná myšlenka:
Rozhodnutí rozlišuje mezi právem na opravu a samotným stanovením daně. Oprava podle § 43 zákona o DPH je právem vystavitele dokladu, a proto právě on musí aktivně prokázat, že jsou splněny její materiální podmínky; správce daně není povinen za něj vyhledávat podklady u odběratelů. [52]
Tvrzení:
• Oprava DPH je přípustná i u dokladu vystaveného na fiktivní plnění, není-li tím ohrožen účel pravidla o DPH uvedené na dokladu. [23, 56]
• Formální postup podle § 43 zákona o DPH nenahrazuje prokázání dobré víry nebo včasného úplného odstranění rizika ztráty daňových příjmů. [51]
• Vystavitel fiktivního dokladu nese důkazní břemeno k podmínkám opravy; správce daně nemusí bez jeho důkazního návrhu prověřovat příjemce dokladů. [24, 52]
• Je-li k obstarání navrženého důkazu nutná součinnost správce daně, nelze ji předem vyloučit; daňový subjekt však musí důkaz alespoň konkrétně navrhnout. [53]
• Neunesení důkazního břemene v daňovém řízení nelze dohánět novou důkazní aktivitou v soudním řízení. [62]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.
