Společnost BARESJA TRT TECHNOLOGY s.r.o. se domáhala vyloučení vrtulníku z daňové exekuce vedené proti slovenské společnosti Detrans s.r.o. Tvrdila, že vrtulník nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené v roce 2021 a že se stala jeho vlastnicí ještě před zahájením exekuce. Správce daně i Odvolací finanční ředitelství však návrh zamítli, protože v českém leteckém rejstříku byla jako vlastník stále zapsána společnost Detrans.
V průběhu řízení navíc slovenský soud rozhodl, že vlastníkem vrtulníku je stěžovatelka. Nejvyšší správní soud proto řešil, zda je pro převod vlastnictví rozhodující samotná kupní smlouva a rozsudek slovenského soudu, nebo zda je nezbytný zápis změny vlastníka do českého leteckého rejstříku.
Rozsudek potvrzuje silnou ochranu principu materiální publicity veřejných rejstříků. U letadel zapsaných v leteckém rejstříku je rozhodující stav evidence, na který se mohou spoléhat třetí osoby i orgány veřejné moci. Rozhodnutí zároveň vyjasňuje vztah mezi smluvní volbou cizího práva a českou úpravou věcných práv k letadlům. Volba zahraničního práva nemůže obejít požadavek zápisu změny vlastnictví do českého leteckého rejstříku.
Právní otázka
Soud posuzoval, zda může být vlastnictví k letadlu zapsanému v českém leteckém rejstříku převedeno pouhou kupní smlouvou řídící se cizím právem, nebo zda je k účinnému převodu vlastnictví vždy nutný zápis změny vlastníka do leteckého rejstříku podle českého práva.
Současně řešil, jaký význam má rozsudek zahraničního soudu, který určil vlastnictví k letadlu jinak, než odpovídá údajům zapsaným v českém veřejném rejstříku.
Co soud řekl
Nejvyšší správní soud potvrdil závěry správních orgánů i městského soudu a kasační stížnost zamítl.
Zdůraznil, že ačkoli si smluvní strany v kupní smlouvě zvolily slovenské právo, tato volba se týká pouze závazkového vztahu mezi nimi. Otázka vzniku a převodu vlastnického práva k letadlu zapsanému ve veřejném rejstříku se řídí zvláštními pravidly mezinárodního práva soukromého a právem státu, v jehož působnosti je příslušný rejstřík veden. Jelikož byl vrtulník zapsán v českém leteckém rejstříku, bylo rozhodné české právo.
Soud poukázal na § 5b odst. 1 zákona o civilním letectví, podle něhož převod vlastnictví letadla nabývá účinnosti až zápisem do leteckého rejstříku. Samotná kupní smlouva proto nestačí. Dokud není změna vlastníka zapsána do rejstříku, zůstává vlastníkem osoba v něm evidovaná.
Nejvyšší správní soud se zabýval také rozsudkem slovenského soudu, který určil vlastnictví stěžovatelky k vrtulníku. Konstatoval, že správní soud z takového rozhodnutí musí vycházet, není jím však bezvýhradně vázán. Pokud existují přesvědčivé důvody, může se od něj odchýlit. V projednávané věci byl takovým důvodem fakt, že slovenský soud posuzoval věc pouze podle slovenského soukromého práva a nevzal v úvahu českou veřejnoprávní úpravu leteckého rejstříku.
Podle Nejvyššího správního soudu mohl rozsudek slovenského soudu představovat pouze právní titul převodu vlastnictví, nikoli samotný převod. K tomu byl stále nutný zápis do českého leteckého rejstříku, který nikdy proveden nebyl.
Proto soud uzavřel, že stěžovatelka vlastníkem vrtulníku nebyla a správce daně nepochybil, když vrtulník z daňové exekuce nevyloučil.