Nejvyšší správní soud potvrdil, že nevyhovění výzvě správce daně k podání dodatečného přiznání zakládá povinnost k pokutě za opožděné tvrzení daně, a to i v situaci, kdy daňový subjekt nesouhlasí s tím, že mu daňová povinnost vůbec vznikla.
Společnosti Autogejms KOMBO, s. r. o. byla uložena pokuta cca 81 tis. Kč za to, že v náhradní lhůtě nereagovala na výzvu správce daně podle § 145 odst. 2 daňového řádu k podání dodatečného daňového přiznání k dani z hazardních her za 4. čtvrtletí 2017. Firma tvrdila, že hazardní činnost neprovozovala, daň jí nevznikla a výzva ji nezavazovala.
Právní otázka
Zda je daňový subjekt povinen podat dodatečné daňové přiznání na základě výzvy správce daně podle § 145 odst. 2 daňového řádu, a zda jeho ignorování této výzvy zakládá pokutu podle § 250 daňového řádu – i když subjekt tvrdí, že daňovou povinnost vůbec nemá.
Co soud řekl
- Výzva podle § 145 odst. 2 daňového řádu zakládá povinnost podat dodatečné přiznání, nikoli pouze možnost (odst. [25]–[27]).
- Pokud daňový subjekt nereaguje, správce daně může daň doměřit a zároveň uložit pokutu za opožděné tvrzení daně (§ 250 daňového řádu).
- Výzva má smysl jen tehdy, pokud je její nesplnění sankcionovatelné; jinak by postrádala funkci (odst. [26]).
- Argument, že šlo jen o „nesouhlas s právním názorem správce“, soud odmítl – relevantní je nesplnění procesní povinnosti, ne subjektivní přesvědčení (odst. [29]).
- Námitka „ne bis in idem“ neuspěla, protože pokuta a penále chrání odlišné zájmy (odst. [29]).
Rozsudek jasně potvrzuje tvrdý výklad § 145 odst. 2 daňového řádu: výzva správce daně není dialog, ale procesní povinnost s přímou sankční vazbou. NSS tím posiluje formalizovaný přístup k daňovému řízení – i „nesouhlasná“ pasivita může být sankcionována.
- Daňové subjekty musí na výzvy reagovat aktivně – i negativně (podáním tvrzení či vysvětlení).
- Ignorace výzvy je sama o sobě riziková, bez ohledu na subjektivní přesvědčení o neexistenci daně.
- Argument „nesouhlasím, protože daň nevznikla“ není procesní obranou proti pokutě.
- Poradci by měli klienty vést k tomu, že výzva podle § 145 odst. 2 je fakticky povinný procesní krok.
Soud fakticky posouvá výzvu správce daně od „procesní výzvy k součinnosti“ k povinnému tvrzení pod sankcí. Prakticky tím zužuje prostor pro pasivní obranu daňového subjektu založenou na sporu o samotnou existenci daňové povinnosti.
Ignorování daňové výzvy stojí pokutu, i když daň popíráte
NSS: Nepodání dodatečného přiznání na výzvu zakládá pokutu i při popření daňové povinnosti
NSS potvrdil pokutu za nepodání dodatečného přiznání na výzvu správce daně. Nesouhlas s daní neosvobozuje od reakce.