Stručné shrnutí
Žalobkyně namítala podjatost předsedkyně senátu krajského soudu zejména kvůli organizaci jednání, rozdělení původní žaloby do tří řízení a údajným vadám předvolání. Nejvyšší správní soud námitce nevyhověl. Výtky směřovaly výhradně proti procesnímu postupu soudkyně, který sám o sobě podle § 8 odst. 1 s. ř. s. nezakládá důvod pro její vyloučení.
O co šlo
V řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně zpochybnila nestrannost soudkyně krajského soudu. Za indicie podjatosti považovala opakované nařizování jednání v časové tísni, vyloučení dvou napadených rozhodnutí k samostatnému projednání a pochybení při předvolávání ve všech třech navazujících řízeních. Tvrdila, že dosavadní průběh řízení ukazuje neschopnost soudkyně věc objektivně rozhodnout [2].
Soudkyně uvedla, že se podjatá necítí, k žalobkyni nemá žádný vztah a nezná žádnou okolnost, jež by mohla vyvolat pochybnosti o její nepodjatosti [3].
NSS vyšel přímo z § 8 odst. 1 s. ř. s.: důvodem vyloučení soudce nemohou být okolnosti spočívající v jeho procesním postupu v projednávané věci ani v rozhodování v jiných věcech [4]. Žalobkyně netvrdila žádný poměr soudkyně k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům; její výhrady se týkaly jen vedení řízení. Ani vyjádření soudkyně a soudní spis neodhalily jinou okolnost objektivně zpochybňující její nestrannost [5]. NSS proto rozhodl, že soudkyně není z projednání a rozhodnutí věci vyloučena [6].
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad
Jde o standardní procesní závěr, nikoli o průlomové rozhodnutí. Potvrzuje však prakticky podstatnou hranici mezi námitkou podjatosti a nesouhlasem s procesním vedením sporu. Účastník nemůže podjatost úspěšně dovozovat jen z toho, že soud rozdělil věci, nařídil jednání v nevhodném termínu či podle jeho názoru pochybil při doručování. Takové vady je třeba namítat procesními prostředky určenými k jejich nápravě; pro námitku podjatosti je nutné tvrdit konkrétní skutečnosti svědčící o vztahu soudce k věci, účastníkovi či jeho zástupci.
Zajímavost / podnětná myšlenka
Procesní pochybení mohou být relevantní pro přezkum zákonnosti postupu soudu, samy o sobě však nejsou důkazem osobní či objektivní podjatosti soudce.
Tvrzení
• Námitka podjatosti musí být založena na okolnostech vypovídajících o poměru soudce k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům; obecná nespokojenost s vedením řízení nestačí [4–5].
• Rozdělení jedné žaloby k samostatnému projednání ani způsob nařizování jednání nejsou bez dalších vazeb důvodem k vyloučení soudce [2, 5].
• Ani opakovaně tvrzené vady předvolávání samy o sobě nezakládají pochybnost o nepodjatosti, pokud neukazují na nepřípustný vztah soudce k účastníkovi nebo k věci [2, 5].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
